Biotičtí škůdci dřeva
Dělí se na dřevokazné houby, dřevozbarvující houby a dřevokazný hmyz. Někdy se k těmto škůdcům přiřazují i plísně (pojem plíseň se však v západoevropských normách ve srovnání s našimi neužívá), což je výraz poněkud zavádějící, protože laická veřejnost ho velmi často nesprávně používá místo pojmu dřevokazná houba.
Biotičtí škůdci dřeva: Hylotrupes bajulus - tesařík krovový (WIKIPEDIE)
Plísně napadají pouze povrch dřeva a jsou vstupní branou pro další dřevokazné houby. Dřevozbarvující houby zpravidla atakují čerstvé řezivo a částečně pronikají do dřeva, což způsobuje nežádoucí barevné změny materiálu. Největšími škůdci dřeva jsou dřevokazné houby a dřevokazný hmyz napadající jak živé dřevo, tak dřevo zabudované ve stavbě a dřevo zpracované. Vývojový cyklus dřevokazného hmyzu je podle druhu a čeledi různě dlouhý. Nevratné poškození dřeva způsobují larvy, které prožírají ve dřevě chodbičky, a tím snižují statiku dřevěných konstrukcí. K nejčastěji se vyskytujícímu dřevokaznému hmyzu patří tesaříci, červotoči a pilořitky.
Jak se jmenují a co způsobují
Tesařík krovový působí největší škody na zabudovaném jehličnatém dřevě, a patří proto k nejvážnějším škůdcům stavebního dřeva. Požerky jeho larev se přitom omezují většinou jen na bělové dřevo. Najdeme jej proto na hranách trámů. Miluje teplo, optimální podmínky nachází na půdách v krovech. Jeho vývojový cyklus trvá 3 až 6 let, někdy i více než 10 let. Dospělý brouk dosahuje velikosti 10–20 mm.
Červotoč patří mezi největší škůdce opracovaného dřeva (dospělý brouk červotoče tečkovaného má velikost 3–5 mm). Existuje řada druhů, které se liší nejen velikostí a tvarem těla, ale i charakterem požerků ve dřevě. Červotoč napadá hlavně bělové dřevo jehličnanů a listnáčů, především na chladnějších a vlhčích místech. Dřevo ztrácí pevnost a rozpadá se. V krovech se vyskytuje méně často než tesařík. Ve dřevě o vlhkosti pod 10 % už vývoj červotoče neprobíhá.
Hrbohlav byl do Evropy zavlečen se světlými importovanými dřevy (limbou apod.). Vedle tropických dřev napadá i bělové dřevo dubu, dřevo jehličnanů je proti hrbohlavovi zpravidla odolné. Larvy tohoto škůdce se mohou vyvíjet i v místnosti s ústředním topením, kde nejsou podmínky pro vývoj tesaříka a červotoče. Tento brouk poškozuje nejčastěji nábytek, obložení, parkety. V konečném stadiu se dřevo (až na tenkou povrchovou vrstvičku) zcela přemění v dřevní prach.
Pilořitka je hmyzem čerstvého dřeva (jedlového, borového, smrkového a modřínového). Její larvy jsou však schopny se během dvou i více let vyvinout i v zabudovaném dřevě v dospělce (například v palubkách, paletách a jinde). Při napadení slabší intenzity je snadné je přehlédnout, takže škody mohou být zřetelné teprve několik let po vylétnutí hmyzu. Do vyschlého dřeva zabudovaného v konstrukci pilořitky vajíčka nekladou, i kdyby se u něj zvýšila vlhkost.
Mravenci si ve dřevě budují hnízda, dřevem se živí a dokážou ho naprosto znehodnotit. Napadají většinou stavby v blízkosti lesa.