Lišejníky

LIŠEJNÍKY

Mezi organismy, které nejčastěji osidlují kůru stromů, horniny, ale i stavební konstrukce včetně střech, jsou lišejníky nejpočetnější skupinou. Lišejník je podvojný organismus, v němž se pojí houbový partner s řasovým partnerem v úzkém a stabilním společenství, v symbióze. Lišejníky jsou bezkonkurenčně nejúspěšnějšími osídlenci extrémních stanovišť. Suchá a studená, často zaledněná území Arktidy a Antarktidy, solí postříkané mořské útesy nebo sluncem rozpálené pouštní skály jsou lišejníkům zjevně vhod, zatímco na kulturním substrátu jsou kupodivu neschopné konkurence.

Ale už zdivo nebo krytina mají mnoho znaků, které vykazují životu nepříznivá místa na zemi, a tím umožňují pouze lišejníkům úspěšné osídlení. Mnohdy je promrzlý podklad pokryt silnou a dlouhé týdny ležící vrstvou sněhu, zatímco v létě je rozpálen na nesnesitelnou teplotu. V průběhu roku dochází k teplotním změnám i přes 100 °C, které i v průběhu jednoho dne silně kolísají, což nedokážou snést žádné jiné organismy. A je proto podivuhodné, že právě na střechách, ale nejenom na nich, lišejníky vytvářejí druhově bohaté porosty.Nicméně nejběžnější druh lišejníku, který roste na střechách, je lišejník s korovitou stélkou Lecanora muralis.

Nepochybná lhostejnost lišejníků vůči extrémním teplotám ve srovnání s jinými rostlinami vyplývá z jednoduchého, avšak jedinečného fyziologického triku. Pokud jsou lišejníky vystaveny nepříznivým podmínkám vyvolaným teplotními a tím i vodními stresy, zcela jednoduše přeruší svoji látkovou výměnu. Tělesný metabolismus v živém organismu je možný jen potud, pokud je dostatek vody potřebné k průběhu chemických reakcí. Když se to málo vody obsažené ve stélce lišejníku odpaří, musí nutně přestat látková výměna. Přechod od životní aktivity k čistě pasivnímu přečkávání období sucha u korovitých lišejníků probíhá velmi rychle.

Ve středoevropském létě se chovají lišejníky na horninách nebo na střešních taškách jako pouštní lišejníky. V noci pohlcují vodní páru, neboť má vzduch vyšší relativní vlhkost, a mezi svítáním a teplým dnem je dokonce možná skromná látková výměna a stavba buněk působením fotosyntézy. Jakmile připalující slunce opět odpaří vodu ze stélky lišejníku, zastaví se zase veškeré životní pochody.